Centrum zdraví - Pramen přírody

Podivuhodní paraziti

Večeře v japonské restauraci nebo návštěva Thajska mohou přinést spoustu nepříjemných zážitků.

Každý den se v Moskvě otevírá stalé více tzv. suši-restaurací. Milovníci exotické japonské kuchyně a syrových ryb ochucených ostrým kořením velmi často nevědí, že silně riskují. Ale velmi dobře o tom ví vedoucí klinického oddělení Institutu medicínské parazitologie a tropické medicíny E. I. Marcinovského — Alexandr Bronštein. Mimo to je profesor pevně přesvědčen, že turisté z Moskvy by dříve než se vydají na cestu před květnovými svátky nebo na dovolenou do exotických zemí, měli navštívit Oddělení pro cestovatelské nemoci, které bylo otevřeno v moskévské klinické infekční nemocnici č. 1.

Po každém konci turistické sezóny lidé přinášejí do ordinace profesora Bronšteina červíky. Počínaje trichinellami, které nelze spatřit lidským okem, a konče sedmimetrovými tasemnicemi. Všechny tyto hrozné potvory se usídlují v lidském těle a Alexandr Markovič musí vynakládat značné úsilí k vyléčení nemocných.

V ordinaci profesora Bronšteina je velká hromádka knih s výraznými obaly.
„Dostal jsem je od členů hnutí Hare Krišna — říká pan profesor. — Teď mám mezi nimi spoustu přátel. Přátelím se s celými skupinami tohoto hnutí. Po každé své cestě do Indie pospíchají ke mně na návštěvu.“

Každý opravdový člen hnutí Hare Krišna musí navštívit Indii. Každý člen hnutí, který se do Indie dostane, musí smýt hříchy ve vodách velké Gangy. A do velké Gangy po celé její délce všichni Indové vylévají průmyslové a domácí odpady. Dostat vzorek vody z této řeky — to je sen každého mikrobiologa a infekcionisty. A do tohoto snu se členové hnutí Hare Krišna potápějí se svými hříchy až po hlavu.

„Obvyklá diagnóza: postižení prvoky — říká profesor Alexandr Bronštein. Tyto prvoci vyvolávají velice silný průjem — diarrhoeu.“

Nicméně v Indii můžete přijít k úhoně i bez koupaní v místních potocích a řekách. Loni na podzim se pacienty klinického oddělení Institutu medicínské parazitologie a tropické medicíny Marcinovského staly členové skupiny mladých lidí s velmi uvolněnými názory. Trochu praštění východními kulty mladí moskevští intelektuálové tradičně létají do Indie ke guru jménem Sai baba. Všeobecně se tvrdí, že samotný Sai baba již dávno zemřel, ale tito intelektuálové věří, že nedaleko Kalkaty teď znovu káže ve své další reinkarnaci. Spolu s myšlenkami svého guru tam mládež zároveň hromadně získává měňavkovou úplavici.

Nejvíce pacientů se do klinického oddělení Institutu medicínské parazitologie a tropické medicíny Marcinovského dostává po návratu z poměrně blahobytného Turecka. Lékaři parazitologové však nepovažují tuto zemí za nejnebezpečnější v porovnání s ostatními. Jenomže každoročně do teplého Turecka vyjíždí velké množství ruských turistů. Nejčastěji turisté doplácejí na ovoce a zeleninu, které jsou špatně umyté nepřevařenou vodou. A občas na velkou touhu po neobvyklých zážitcích ať již v Turecku, Egyptu nebo Thajsku.

Žádného Němce nebo Francouze ani nenapadne dát si k večeři národní jídla ve čtvrti asijské chudiny. Západní cestovky již dopředu pouštějí hrůzu na své klienty, a proto cestovatel z Evropy je opatrný a rozumný. Rusové tradičně spoléhají na svoje „možná“ — zkrátka snad nás to mine.
Nedávno byl z kliniky IMPITM propuštěn jeden nemocný, který si dal v turecké hospodě dolmu se sýrovým hovězím masem. Diagnóza — tasemnice bezbranná. Tento červ může vyrůst ve střevech až do délky 7 metrů.

„Ve Vietnamu Vám mohou nabídnout jídla z tepelně nezpracovaného vepřového masa, v Koreji — psí maso, někde jinde lahůdku ze šakalího masa. Ať Vás ani nenapadne to ochutnávat! Kochejte se těmito lahůdkami jenom zpovzdálí. Ať národní jídla mimo Váš hotel zůstávají předmětem hrdosti národa, u kterého jste na návštěvě, ale toto jídlo není pro Vás“, — radí profesor Bronštein.

„K různým parazitům ale člověk může přijit i bez toho, aby opustil ruské území. Právě teď se u nás léčí žena pocházející ze Středoruské vrchoviny. Představte si hrůzu té nešťastnice, když z jejího spodního víčka najednou začal vylézat červík. Jakmile se podařilo vytáhnout tu potvoru celou, ukázalo se, že měří 8 centimetrů.“

Nematoda (což je hlíst typu škrkavky či svalovce — pozn. překladatele) se zvučným jménem dirofilaria repens se přenáší obyčejnými komáry od obyčejných psů. Nejdříve komár bodne psa, pak člověka. Spolu s krví se přenáší i mikroskopická larvička dirofilarie. Tato nematoda může žít a růst v lidském organismu až dva roky.

Naštěstí se toto onemocnění vyskytuje velmi zřídka. Celkem v Rusku bylo popsáno téměř 200 podobných případů.

Mnohem častěji se Moskvané nakazí parazitárním onemocněním po požití sladkovodních ryb, jež se nedostatečně zpracovávají. Málo nasolení okouni stejně jako štičí jikry jsou příčinou častých návštěv u lékaře — v trávicím ústrojí nemocných se totiž usadí nevítaný škulovec široký. V poslední době dochází v Moskvě k častému výskytu onemocnění po požití lososa gorbuši/gorbuni. Spořivé Moskvanky nakupují tuto vynikající rybu na trzích za tzv. velkoobchodní cenu a pak ji solí v domácích podmínkách. Následkem je hospitalizace.

V lososu obecném (Salmo salar) se paraziti nevyskytují, proto tuto rybu můžeme solit i doma — říká Alexandr Bronštein. Porušení technologie solení gorbuši/gorbuni — a kolik lidí vůbec ví o existenci podobné technologie? — má následky. Gorbuša/gorbuňa je stejně nebezpečná jako japonské suši. V hlavním ruském městě se návštěva japonských restaurací a pojídání zmíněného suši připravovaného ze syrových mořských ryb staly módní záležitostí. Existuje rozšířený názor, že mořská ryba je pro člověka bezpečná v jakékoliv úpravě. Tento názor je ale velice nebezpečný.

Profesor Bronštein již měl možnost léčit několik tzv. suši pacientů. Všichni byli postiženi nemocí označovanou latinským názvem Anisacidosis. Cizopasní červi se vyskytují ve střevech ryb. Pokud se chycená ryba hned zmrazí, pak červi zůstávají ve střevech ryb nebo hynou. Pokud ryba nějakou dobu zůstává nezmrazená, červi se po té přemísťují ze střev do svalové tkáně.
Cizopasník, kterého člověk snědl spolu s tepelně nezpracovanou rybou, se obvykle usazuje ve stěnách žaludku, kde se vytváří pouzdro. V tomto pouzdře červ anisacida dorůstá do velikosti 2-4 cm. Aby se tento červ odstranil, je nezřídka zapotřebí operace.

„Pokud Vám v restauraci budou tvrdit, že v rybě z Japonska a v japonských jídlech cizopasníci nejsou, nevěřte,“ doporučuje profesor Bronštein. Japonsko zaujímá jedno z prvních míst ve světě podle počtu onemocnění Anisacidosis a jiných parazitárních onemocnění získaných z rybího masa.

Na dlouhé cestě z jedné africké země se krásná stevardka ruského letadla ani jednou neposadila a vůbec to nesouviselo s péči o cestující.
Dívka si totiž vyprala spodní prádlo v místním africkém hotelu a pověsila ho přes noc na balkoně. Naneštěstí letěla kolem mangrová moucha, jež zanechala na mokrém prádle svá vajíčka. Z těch se vylíhli žraví červíci, kteří se rychle dostali do tkáni lidského organismu.

„A přitom je to jednoduchá věc, — říká profesor Alexandr Bronštein. Stevardka se mohla vyvarovat těmto nepříjemnostem, pokud by věděla o tom, že v Rovníkové Africe se prádlo suší nikoli ve svislé ale ve vodorovné poloze.“

Exotická onemocnění podle názoru profesora Bronšteina lidé dostávají především z neznalosti nejzákladnějších věci. A přitom v klinické infekční nemocnici č. 1 je otevřena ordinace tropické medicíny a parazitárních onemocnění. Ale bohužel tuto ordinaci lidí navštěvují ne před cestou do zahraničí ale až po ní. Zpravidla již s cizopasníky v těle.

A zcela zbytečně. Já sám se mohu považovat za nejlepšího pacienta profesora Bronšteina.
Novinářský osud mne nemilosrdně protáhnul po všelijakým Rwandám a Angolám, jen loni jsem byl dokonce třikrát v Afganistanu — a nic se mi nestalo. A jenom proto, že před každou cestou jsem volal nebo navštěvoval pana profesora. Aby se člověk mohl vyvarovat nákaze – musí být připraven.

Alexandr Chochlov